repli2dev

Strhující děj, Orwell se nebojí napsat cokoliv – ačkoliv je to poměrně drsné. Ponuře zachycený absurdní svět, naznačující, že smrt není zdaleka tou nejhorší věcí, co člověka potkat.

Krásný, ale trochu starý jazyk. S obsahem mi to ale přijde horší, nějak nechápu humor a vyznění díla.

Možná až příliš prvoplánové dílo, upozorňující na tehdejší politickou situaci.

V fantasy románu se spoustou zápletek najdeme různé pohledy na tamní svět, trilogie má vynikající rozuzlení!

Velice příjemné výrazně nekonvenčním humorem, spádem. Jirotka se ve vytváření gagů vyloženě vyžívá.

Film je dobrý, v některých pasážích rozvíjí knihu víc než doslovně.

Některým lidem se více líbí Jirotkův Muž se psem, ale u mě jednoznačně vede Saturnin.

Poprvé jsem měl problém tu knihu přelouskat, ale podruhé jsem se od ní vyloženě nemohl odtrhnout.

Autor se vyžívá v popisech, ale taky v atmosféře, kterou vykresluje dost živě – vtahující.

(Je dobré se připravit na lehký křesťanský a obecně moralizační podtón. Ostatně co by jste čekali od polských autorů ;-))

Příběh o pastýři ovcí, který se rozhodl, že půjde za svým snem a najde zakopaný poklad. Cestou se potkává s různými lidmi a seznamuje s Alchymistou, kterým se nakonec sám stává.

Celá knížka má mystický nádech a atmosféru, dílo je značně vrstevnasté, avšak přijatelně dlouhé. (Ostatně mystika je vesmírem manipulace a především v tom vidím úspěch těchto knih.)

Začátek vypadá dobře, avšak celý zbytek knížky je skoro utrpení číst (pro mě). Coelho celou dobu nabádá k hledání znamení všude kolem sebe, těmito znameními se máme řídit protože to je Bůh. Autorovo „vnucování“ myšlenek je mi značně nepříjemné. Tři hvězdičky zachránila akorát závěrečná pointa.

U mě o hodně slabší kniha než Veronika se rozhodla zemřít. A pokud chcete něco podobně zameřeného pak bych spíše doporučil si přečíst Dvorní šašci.

Napsáno je to napínavě, temně, zajímavě,… Jen je to takové až moc vykonstruované (je těžké rozlišit fikci od reality) a jde příliš po pocitu co největší fascinace.

Úplné pozorovatelské orgie. Tolik materiálu, ze kterého se dá pozorovat jak postavy pozorují a dochází ke svým „předsudkům“… někdy je to WTF, jindy je velmi subtilní, ale vždy hezky vylíčený.

Příběhu opravdu nelze vytknout, že by nebyl poutavý… přesto zvládla autorka ještě přidat jednu rovinu, ve které tomu celému dodává nadhled (ať už na vytváření předsudků, tak na vztahy lidi, různé charaktery a celkově celou dobou).

Pan Bennet měl můj soucit od prvního momentu… a pan Darcy jehož pověsti zrovna nepomáhalo, že nebyl extrovertní a schopen se začít z placu bavit s kýmkoliv…

Tato knížka mi byla rodiči předčítána a později jsem si ji přečetl i sám.

Prostě má své kouzlo a atmosféru.